MÉ POSLÁNÍ JE KONAT DOBRO

Dobrý den, srdečně zdravím obyvatele Žižkova a přemýšlím o tom, kolik náhodných událostí, setkání, životních příběhů a nečekaných situací ovlivňuje naše rozhodování a směřování v životě. Přiblížily se komunální volby, kdy se svými postoji a činy můžeme podílet na realizaci pravomocí měst a obcí, našich komunit. V každém společenství existují pevné solidární vazby, empatická pouta, identifikace s ostatními občany. Komunita dělá z věcí zajímající jednotlivce, věci veřejné, společné. Denně se setkávám při své práci s lidskou bolestí, utrpením, nemocí, strachem, smutkem, beznadějí i zoufalstvím. Nečekaný ortel závažné diagnozy se špatnou prognózou, ztráta nejbližší osoby, bezmoc, odkázanost na pomoc druhých, invalidizace tělesná nebo duševní. A na druhé straně potkávám lidi obětavé, ochotné, se srdcem na dlani, vnímavé, citlivé, optimistické, kteří chodí nenápadně mezi námi, tiše pomáhají a jejich krédo je vyjádřeno slovy „Mé poslání je konat dobro!“ Při jednom setkání a diskusi o aktuálním nedostatku zařízení sociálních služeb v naší městské části, o potřebě lůžkového zařízení pro nemocné s Alzheimerovou demencí, imobilní, slabé, těžce nemocné, upoutané na lůžko, osamoceně žijící seniory, kteří si s absolutním vypětím svých sil zajišťují běžné denní potřeby, nemají koho požádat, anebo nechtějí obtěžovat se žádostí o pomoc druhé. Těmto potřebným se obtížně zařizuje kompletní domácí péče, pokud jsou členové rodiny zaměstnaní, a současně nechtějí své rodinné příslušníky „odkládat“ do zařízení s neosobní sociální střídavou péčí cizími osobami. A tak často za cenu enormního vypětí sil, nočním bděním a časným vstáváním, ranním překotným spěchem s péčí o sebe i s péčí o blízké, v trvalém napětí, časovém stresu a vyčerpání kráčejí každý den stejnou náročnou nekončící cestu..
Dlouho nosím v hlavě projekt MOSTY. Vím, že v ČR již na některých místech existuje. Střídající se personál u nemocných na lůžku ve společných domech sociální péče nahrazují mladé rodiny s dětmi, které z ekonomických důvodů potřebují sociální bydlení, nebo osamělé matky s dětmi či fyzicky postižení chovanci ústavů poskytujících dětem péči do dosažení plnoletosti. Po dosažení věku 18 let tito lidé opustí zařízení poskytující dosavadní péči a nemají zázemí v rodinách, nemají bydlení a obtížně hledají své uplatnění v životě. Vícegenerační soužití je prospěšné pro všechny členy společenství. Seniorům zkracuje dlouhý čas nečinnosti přítomnost, povídání, zpěv a ruční práce dětí, pro děti je přínosem poslouchání životních příběhů, zkušeností od seniorů, péče o ně. Čas je aktivně naplněn konkrétními sociálními vazbami a vztahy, bez potřeby trávit většinu dne ve virtuálním světě s elektronickými přístroji v ruce. Osoby středního věku v plné síle pomáhají s běžnými denními úkony seniorům i dětem, mohou pečovat o zahradu, zeleň, společný dům.
Dlouhodobé pobyty vytvoří vzájemné vazby a přátelství mezi jednotlivými skupinami. Zmiňovaný projekt je obtížné realizovat privátně. Jsem přesvědčena, že je to práce pro veřejnou instituci, jako je městská část. Jsem pracovně velmi vytížená, ale když jsem byla oslovena, zda bych nepřijala kandidaturu nezávislého kandidáta pro Volbu pro město, neřekla jsem ne. I když se mě známí ptají, zda jsem již uzákonila, že den má 26 pracovních hodin.. Nemá, a právě proto vím, že takový projekt je práce pro velkou skupinu zapálených, nadšených,vizionářských, obětavých lidí. Žiji na Žižkově 38 let, děti jsou již dospělé, dlouhá léta jsme se v domácím prostředí starali o nemocnou tchyni. Vím, co každodenní péče o dlouhodobě nemocného člověka vyžaduje a jak je náročná. Mám pocit, že můžu přiložit ruku k dílu při realizaci smysluplného projektu v záležitostech veřejných, všeobecně potřebných a přinášejících užitek mnoha obyvatelům naši městské části. Stavění “mostů“ mezi ostatními volebními subjekty v záležitostech bydlení, vzdělávání, sportu, bezpečnosti, volnočasových aktivit, ekologie, občanské vybavenosti, zdravotnictví, bezpečnosti, dopravy, stavebnictví, mezi skupinami a stranami s odlišnými preferencemi a názory, ale žijícími s námi ve společné komunitě, je velkou výzvou. Zastávám názor, že hrany se mají obrušovat a odlišné názory sbližovat. V říjnu oslavíme 100 - leté výročí existence naší republiky, která je dnes mnohem menší, než při svém vzniku. V srpnu jsme si připomínali 50. výročí okupace našeho státu cizími vojsky. Budujme dobré podmínky pro životy našich dětí a vnoučat, pro jejich budoucnost z pohledu ekonomického, společenského, politického i morálního. Aby zde naše děti rády žily, měly život naplněný duchovními prožitky, zažívaly něco víc, než je každodenní shon. Budujme mosty spojující minulost s nadějnou budoucností. Důvěřujme si vzájemně, chovejme se po

MUDr. Anna Jungwirthová

TRÁVICÍ TRAKT A STAV MYSLI - GASTROENTEROLOG A VOLBY

Již starověký lékař Hippokrates z Kósu napsal: „Všechny nemoci začínají ve střevech“. Dnes víme, že i poruchy nálad, emoce, nespokojenost, labilnost, naše reakce i chování, pocity sytosti, obezita, jsou ovlivňovány pochody probíhajícími v našich útrobách, nikoli izolovaně v mozku, ale v jejich vzájemném působení. Vše, co sníme, se dostane různými chemickými pochody z trávicí trubice do vnitřního prostředí organismu. Povrch střeva, kdyby se detailně narovnal a rozprostřel se, tak jeho plocha se odhaduje až na 300 metrů čtverečních, což je velikost tenisového kurtu. To máme v sobě zabaleno. Ve střevní stěně se nachází i enormní množství nervových buněk, až kolem 500 milionů. Je to druhé největší orgánové nahromadění nervových buněk (hned po centrálním nervovém systému). Říkáme mu střevní, tzv. enterální mozek. Ten je prostřednictvím bloudivého nervu spojen s mozkem, kam jsou přiváděny impulzy z trávicího traktu prostřednictvím chemických působků i produktů střevních bakterií. Právě komunikace mezi střevním mikrobiomem a mozkem je dnes velmi intenzivně zkoumána. Prokázaný je rozdíl střevního mikrobiálního osídlení u obyvatel z civilizovaných a rozvojových zemí. Západní typ potravy s bohatým zastoupením tuků a živočišných bílkovin (maso, sýry, chipsy, zmrzlina, sladké limonády, těstoviny) je doprovázen zcela jiným zastoupením hlavních střevních bakterií než u obyvatel zemí rozvojových s převahou příjmu vlákniny a sacharidů (proso, fazole, zelenina, velmi málo masa, většinou drůbeže a hmyzu). Dnes je celosvětovou pandemií obesita. Statistiky uvádějí, že v některých zemích může být do roku 2030 až 90% obézního obyvatelstva. Z reklamních spotů slyšíme: „Nevaž se – odvaž se“. Nemyslím si, že by v našich životech měla vládnout nevázanost, nestřídmost, sebestřednost, egoismus, touha mít všechno a hned. Naopak: absence sebeovládání a nedostatek tolerance pro potřeby lidí v okolí má zhoubný vliv na život i na zdraví. Pracovní dny mám prací velmi přeplněné. O víkendech jezdím po lesních a polních cyklostezkách, koukám na nebe, přírodu kolem sebe, přemýšlím. Pozoruji, jak se obnovují a rekonstruují zanedbaná hospodářská stavení na prosperující farmy, jak na oknech opravených domků kvetou muškáty, jak přibývá naučných stezek a informačních tabulí o historii regionu, nové lávky, sportovní areály, koupaliště, restaurace s venkovními zahrádkami, nové školy, domovy pro seniory. Vidím za tím práci anonymních lidí, kteří netouží po prezentaci svého ega, ale zanechávají pro druhé hmatatelnou službu a odkaz, jsou veřejně užiteční a prospěšní. Tak vstaňme v den voleb všichni od stolu s naservírovaným jídlem, od rozdělané práce, od televizorů, tabletů, mobilních telefonů a rychlou chůzí (anebo na kole) pojďme volit do zastupitelstva Městské části Praha 3 ty obyvatele části Vinohrad a Žižkova, kteří jsou ochotni se při své práci angažovat i veřejně a mají ze služby druhým pocit satisfakce.

MUDr. Anna Jungwirthová